Barevná ochranná jednotka
Antioxidanty – barviva v cervených, modrých a alových bobulích nás chrání pred škodlivými úcinky kyslíku.
Jsou malé, záludné a nebezpecné:
volné radikály, které vypadají jako revolucní spojení, avšak doopravdy jsou agresivní spolecne s úcinky kyslíku a vznikají v tele ze škodlivých látek, UV-zárení, ale i výmenou látek. V bunkách napadají bílkoviny, tuky, ale i dedicnou substanci DNS. Clovek má sice ochranný mechanizmus, aby se bránil útokum, avšak i takto v prubehu života se vyskytují poškození, která se scítají a jsou spoluzodpovedná za vznik onemocnení srdce, krevního obehu, rakoviny, Alzheimera a starším stárím vznikajícím ocním nemocem, jako je šedý zákal a makuladegenerace.
Antioxidanty – barviva v cervených, modrých a alových bobulích nás chrání pred škodlivými úcinky kyslíku.
Jsou malé, záludné a nebezpecné:
volné radikály, které vypadají jako revolucní spojení, avšak doopravdy jsou agresivní spolecne s úcinky kyslíku a vznikají v tele ze škodlivých látek, UV-zárení, ale i výmenou látek. V bunkách napadají bílkoviny, tuky, ale i dedicnou substanci DNS. Clovek má sice ochranný mechanizmus, aby se bránil útokum, avšak i takto v prubehu života se vyskytují poškození, která se scítají a jsou spoluzodpovedná za vznik onemocnení srdce, krevního obehu, rakoviny, Alzheimera a starším stárím vznikajícím ocním nemocem, jako je šedý zákal a makuladegenerace.
Úcinné lapace radikálu
Volné radikály se nezastaví ani pred rostlinnými bunkami. Príroda však v prubehu evoluce našla protistrategii, i když jinou než u cloveka. Rostliny vyvinuly ochranné látky v listech, kvetech a korenech, které pracují jako lapace radikálu a zneškodnují agresivní kyslíkové cástice. Tyto ochranné látky nazvali odborníci antioxidanty. Obzvlášte efektivní jsou k auonoidum patrící Anthocyany. „Jsou jednoduše k poznání podle modrocervené barvy“ vysvetluje soukromý docent Dr. Achim Bub ze spolkového výzkumného institutu pro výživu a potraviny v Karlstruhe „a jsou napr. obsaženy v bobulích cerveném zelí a cervené redkvi“. Tato, zde v zemi ješte nepríliš známá Aronia nebo jablecná bobule staví vcechny ostatní plody sveta svým obsahem barviva do stínu. Obsahuje až petkrát tolik Anthocyanu než boruvky nebo ostružiny. Nebot atraktivní aronia kere díky svému vysokému obsahu rostlinných obranných látek jsou velice odolné vuci nemocem a nemusí být ošetrovány ochrannými prostredky na rostliny, což si zahradníci velice ceni. Rostlina puvodne pocházející z východu Severní Ameriky byla dríve kultivována predvším ve východní Evrope. V bývalém Sovetském Svazu byla aronia používaná jako lék proti mnohým potížím, mezi jinými i na vysoký tlak. Dnes stále stoupá i pocet vedcu, kterí se zajímají o lécivé úcinky techto tmavých bobulí. V odborném tisku Atheroseleroisis psal napr. vedec lékarské univerzity ve Varšave, že aronia – extrakt u pacientu po inkfartu, kterí jsou léceni statiny na snižování cholesterolu, brzdí rozvoj ucpávání tepen a zamezuje zánetum. Autori tyto úcinky pripisují antioxidancním vlastnostem aronia bobulí.
Volné radikály se nezastaví ani pred rostlinnými bunkami. Príroda však v prubehu evoluce našla protistrategii, i když jinou než u cloveka. Rostliny vyvinuly ochranné látky v listech, kvetech a korenech, které pracují jako lapace radikálu a zneškodnují agresivní kyslíkové cástice. Tyto ochranné látky nazvali odborníci antioxidanty. Obzvlášte efektivní jsou k auonoidum patrící Anthocyany. „Jsou jednoduše k poznání podle modrocervené barvy“ vysvetluje soukromý docent Dr. Achim Bub ze spolkového výzkumného institutu pro výživu a potraviny v Karlstruhe „a jsou napr. obsaženy v bobulích cerveném zelí a cervené redkvi“. Tato, zde v zemi ješte nepríliš známá Aronia nebo jablecná bobule staví vcechny ostatní plody sveta svým obsahem barviva do stínu. Obsahuje až petkrát tolik Anthocyanu než boruvky nebo ostružiny. Nebot atraktivní aronia kere díky svému vysokému obsahu rostlinných obranných látek jsou velice odolné vuci nemocem a nemusí být ošetrovány ochrannými prostredky na rostliny, což si zahradníci velice ceni. Rostlina puvodne pocházející z východu Severní Ameriky byla dríve kultivována predvším ve východní Evrope. V bývalém Sovetském Svazu byla aronia používaná jako lék proti mnohým potížím, mezi jinými i na vysoký tlak. Dnes stále stoupá i pocet vedcu, kterí se zajímají o lécivé úcinky techto tmavých bobulí. V odborném tisku Atheroseleroisis psal napr. vedec lékarské univerzity ve Varšave, že aronia – extrakt u pacientu po inkfartu, kterí jsou léceni statiny na snižování cholesterolu, brzdí rozvoj ucpávání tepen a zamezuje zánetum. Autori tyto úcinky pripisují antioxidancním vlastnostem aronia bobulí.